Privjetik n.5: ŠKOLA

Soudě podle toho, že nás už několik lidí mailem požádalo o informace o tom, jak na URGU probíhá vyučování, musím konstatovat, že všichni mí přátelé jsou (anebo byli) zodpovědní studenti (o Evčiných kamarádech vůbec nemluvím, to vyloženě musí být všechno šprti – Trzi?:)).

Takže tady to máte, když jste si o to řekli!

Dneska mi vedoucí katedry Něstěrov téměř sebral vítr z plachet, když většinu předmětů, které jsem si vybrala ocenil na 1 kredit!!!! Zapsání kurzu Problémy národní bezpečnosti u děkana Michajlenka, na který jsem mimochodem sázela, nepokrytě zkritizoval a rovnou mě „zaregistroval“ na svůj kurz Regionální bezpečnost s tím, že můj původní výběr u děkana nestojí za nic! (v ruštině slovo „kolegialita“ nebo „schovívavost“ zřejmě neexistuje – pravda, Ljub?)

Výsledek dnešní produktivní schůzky s nejdůležitějším člověkem katedry Evropského výzkumu: kromě šesti předmětů (za které bych na FSS měla 30 kreditů) musím ještě napsat jakousi semestrální práci na 40 stránek, přičemž ruská normostrana je 2 000 znaků! (rozsah zřejmě odpovídá ruskému pojetí prostoru – nekonečné dálavy, kam se podíváš). Zodpovědně jsem práci pojala v konceptu své bakalářské práce (ano, tato věta je účelová, ale jak znám svého vedoucího… to je tak všechno, co ta věta je!) a šla jsem se oběsit. Po cestě jsem změnila plán a rozhodla se pro otravu. Je mi jasné, že teď se úhlavním pochybovačům zdá, že přišla jejich chvíle, jenomže ani v naší jídelně jsem svůj sebevražedný záměr nemohla uskutečnit. Za prvé tam vaří dobře a za druhé z příborů (potenciálních zbraní) je na výběr jenom vidlička a lžíce!

Přitom do dnešního dne probíhalo všechno tak hladce. Na přednáškách Diplomacie se dozvídáme, že kosti neplyveme do talíře a do cizí kanceláře nevstupujeme v kabátě (tady, kde je na ulici normálně kolem -15 stupňů, jsou na to velmi hákliví). Zahraniční politiku Ruska jsme začali od Ivana Hrozného, Lidija Jakovlevna nám zase vysvětlila problém centrum vs. region v Ruské federaci, ani ta děkanova Bezpečnost se mi nezdála tak špatná, když hned druhou přednášku založil na nedostatcích koncepce Moskva – Třetí Řím!

Přednášky jsou veselé, studenti po zkouškovém stejně dutí jako všude, ale nebojí se oponovat přednášejícímu a diskutovat. (Kvůli jekatěrinburžské specialitce – superrychlé mluvě – si nejsem jistá, jestli by studenti-řečníci raději neměli někdy spíš mlčet. I jejich horlivě diskutující tváře však zanechávají hluboký dojem.) Navíc je nás na kurzu vždy maximálně 30 a učitelé znají většinu studentů i jménem – nejen jejich UČem! (nás znají podle národnosti)

Svoboda slova se netýká jenom studentů – žádný druh cenzury (ani autocenzuru) jsem zatím vůbec neměla šanci pocítit. Nikdo nemá strach kritizovat vládu v Moskvě. Profesor Igor Kuzmin třeba v souvislosti s přítomností „zahradníků z Moskvy“ (rozuměj agentů FSB) na evropských konzulátech RF prohodí, že „sovětizmy lezou všude“. Anna Borisovna Arslanova zase nemá důvod nevyjádřit svou kritiku vůči policejním kontrolám na ruských vysokých školách, které nás brzy čekají. Akorát já sama si už připadám jako špión, protože si tyhle průpovídky neustále zapisuju, abych měla co psát na blog!:)