privjetik n.4: TRANSPORT

Takže další téma – doprava – se úplně nabízí!:)

Asi to nebude až tak vtipné počteníčko, některým budou i hrůzou vstávat chlupy na zádech (obzvláště těm, které zajímá jen stav našeho záchodového prkýnka), ale... my máme daleko tíživější problémy, než jsou přízemní obavy o sostojanije dorožnogo dviženija (co budeme dělat, až za 6 týdnů sleze sníh a my budeme bez okenní ledničky!?)

V Jekatěrinburgu je několik druhu transportu. Typický ruský transport (maršrutky), transport evropského standardu (metro), transport méně evropského standardu (všechno ostatní – ale jsme za něj rády!). Budu schematická jako ta mapa, co ji Evča nosí v baťohu...

Subodstavec 1 (pojem pro milovníky češtiny) – maršrutky (pro neznalé něco mezi taxíkem a autobusem, řídí je „nerusskije po nacionalnosti“ – jezdí jak kavkazští draci)
Jely jsme jenom jednou a to v doprovodu sveřepé Ksjuši a s peřinou na koleni (s odstupem se mi zdá, že Ksjuša se od nás nějak podivně distancovala). Aktivně jsme se účastnily posílání peněz šoférovi, v jaké ruce měl drobné, v jaké peněženku a v jaké volant, jsme nesledovaly – rády se těšíme dobrému duševnímu zdraví! Dojely jsme i s peřinama.

Subodstavec 2 – metro (nejkratší na světě, zapsáno v knize rekordů, jedna linka, 8 stanic)
Včera jsme si vypravily na dobrodružnou výpravu. Sergej nám navyprávěl pohádky o skázočnych uralskych kamnjach na každoj stanciji – to jsme si nemohly nechat ujít (a taky od rána do večera sněžilo, že by sabáku nevyhnal...)! Takže jsme u kasy za 11rublů vyfásly žeton (vrchol recyklace! Pche Brno, Praha a jejich papírové lístky...) a plné očekávání jsme se spustily po eskalátoru do té kamenné říše. Zpočátku jsme si myslely, že pokaždé vystoupíme a důkladně se rozhlédneme, každý ten drahokam si zblízka prohlídneme... Když metro zastavilo hned na příští stanici „Uralskaja“, došlo nám, že metro v Jekb musí být velmi zajímavé...... pro geology! Ne však pro dvě meždunarodnice... Na konečné Kosmonavtov jsme vystoupily, rozhlédly a vyfotily se (kosmonautika je v každé zemi tak populární!:)). To bylo tak všechno, co se tam dalo dělat. S čistým svědomím a hladovým žaludkem, že jsme splnily Sergejovu zadaču, jsme si jely uvařit pelmeně. A.... dojely jsme ...ještě hladovější!

Subodstavec 3 – autobusy, trolejbusy, tramvaje a vůbec vehikly všeho druhu, které tyto dopravní prostředky alespoň zlehka připomínají
Těmi jezdíme samy už pár dní. Nejzajímavější je způsob placení. V každém „saloně“ (tak se tady říká vnitřku vozu – nejdřív jsem se teda značně lekla, kam jsme to vlezly, ale Evča už evidentně v nějakém salonu někdy byla, takže se nenechala zmást a sebejistým přikývnutím mě ubezpečila, že se nacházím opravdu v dopravním prostředku) stojí/sedí/pomalu se blíží k nám „babuška“ (někdy spíš „babizna“) s černou kabelou přes břicho, my jí do dlaně vstrčíme daný obnos a ona něco zamumlá nějakou cizí řečí (asi uralsky) a utrhne lístek z ruličky, kterou má v té kabele. Babča je autoritativní, neodbytná, většinou dost při těle, ale nějakým zvláštním způsobem se vždycky dostane až na konec vozu i v přeplněném „salonu“. (Pro rusisty: „jechať zajcom“ je blbost)
Nejlepší je jet trolejbusem v době „probok“ (dopravní zácpy). Z neznámého důvodu stojí na každé křižovatce policejskij a řídí dopravu spolu se semaforem! Asi aby to šlo rychleji... Výsledek nedokážu ohodnotit, ale v pátek odpoledne jsme jely z centra... celé odpoledne. A... taky jsme dojely!

To znamená, že když shrnu subodstavce 1,2,3, lze na závěr napsat, že všechny druhy městské hromadné dopravy města Jekatěrinburgu jsou plně funkční a spolehlivé – dojedete vždycky! Otázky „jakým způsobem?“, „v jakém stavu?“ nebo „za jak dlouho?“ jsou stejně irelevantní jako dotaz „už máte nové prkýnko na záchodě?“