Poprvé na ruské aerobice

Jsme s Terkou obě sportovně založené dívky a od začátku našeho euroasijského pobytu jsme věděly, že budeme pátrat po všech možných způsobech pohybu. Začaly jsme tím, že každý ráno cvičíme aspoň půl hodiny v rytme svižné hudby. Já jen doufám, že můj hudební vkus se aspoň částečně shoduje s hudebním vkusem naší sousedky Kseniji, jelikož to máme obvykle opravdu na plný pecky. Když nad tím teď tak dumám – Ksenija na nás v poslední době háže dost často výrazný KK (kyselý ksichty)...čím to?
Kromě cvičení taky pravidelně chodíme pěšky do a ze školy. Možná si říkáte, že to je houby pohyb. Ale! Cesta do školy ve svižným tempu trvá 50 minut a má svá specifika! Většina trasy je pokryta vysokou sněhovou závějí, kterou je nutno se brodit. Chodníky tu samozřejmě denně umetají, plus pomocí různého nářadí kusy zmrzlýho sněhu odsekávají, ale někdy tak hustě sněží, že se to asi nedá stíhat. A na některých odlehlejších místech prostě neumetají, takže se docela nadřem, než do školy dojdem. Ale zase – je v tom určitá poetika! Pro rýpaly: MHD tu samozřejmě je. A je to vlastně námět na samostatnej článek, takže příště :)
Takže ten aerobik, tedy „aerobika“ v ruštině. Zašly jsme do našeho fitka, kde je i zmiňovaná sauna. Vypadá to tam moc hezky a děvušky jsou tam strašně milý. Zapsaly jsme se na lekci „step mixu“, což je klasický aerobik s posilováním, přičemž se ale cvičí s pomocí bedýnek – stepů. Převlíkly jsme se v šatně pro asi dvacet lidí, kde nás bylo...vlastně jen tři. Posléze došly ještě dvě dámy. Když jsme vešly v „bolšoj zal“, pochopily jsme. Velký sál je totiž malý sáleček. Malej jsme ani neviděly. No každopádně sál moc pěknej, moderní, po straně zrcadla, opravdu dobře vybaven. Než jsme se stihly rozkoukat, přišla lektorka. Doslova tam napochodovala s hlasitým „zdravstvujtě devušky!“ až jsme se lekly! Nebyla to usměvavá mírná tvář jako na recepci, nýbrž docela domina! Během té hodiny mě xkrát napadlo, kde asi nechala bič? Žádná rozvička nebo strečink, prostě na tu bednu skočila a okamžitě rozjela dlooouhou a veelmi složitou sestavu. Sotva jsme postřehly její povel (Odin odin! Mambo! Běg! Nožnicy!) a už byla úplně někde jinde. Nevěděla jsem, jestli se dřív dívat na její nohy nebo na pusu (a odezírat rusko-anglický povely), či snad do zrcadla na sebe nebo na ostatní děvušky anebo radši na svý nohy, abych ze stepu nespadla a nerozbila si hubu! Při nožnicách (ano, jsou to nůžky, ve výskoku z bedny) jsme s Terkou měly tendence k záchvatům hysterickýho smíchu. Tak asi po 45 minutách jsem se v pojmech zorientovala a sestavu jsem začala chápat. Bohužel byl konec. Rázným výkřikem nás naše otrokářka pochválila, až jsme se lekly podruhé! a vyhnala nás ze stoje do lehu na bednu a začala série brutálních posilovacích cvičení na břicho, při kterých jsem začala přemýšlet o svým pojištění pro evropskou část Ruska. - Jsme přece větší částí bedýnky v Evropě, že? - Běhalo mi hlavou...Brzo byl úplnej konec. Spadly jsme z beden a Olinka nám dala dvě minuty zákaz jakýhokoliv pohybu a jen jsme dýchaly (funěly). Po dvou minutách jsme se odebraly do sprchy s pocitem velkýho uspokojení. Jak jistě tušíte, koupily jsme si s Terkou permanentky. V tomhle fitku nás neviděli naposled! :)