privjetik n.3: KRIZIS

Když pominu, že naši spolužáci jako by z oka vypadli protagonistům Beverly Hills 902 10 (nebo Helena a její chlapci?), holky si nás na párach prohlížejí (dokonce někdy i s KK!) a když slyší, že děvuški iz Čechii prijechali, divně se jim zablýská v očích a hned se s námi seznamují (a KK je ten tam), prostě když pominu všechny tyhle prvoplánově znějící drobnosti, studenti URGU nemají dveře ke vzdělání úplně otevřené.

(a to ještě nevíte, že přednášku zahajujeme vestoje jako na gymplu! Nevím, proč nás to s Evčou vždycky tak překvapí! A doufám, že si ten zvyk neosvojím natolik, že v září touhle hujerovštinou překvapím své spolužáky na FF nebo FSS!!!!! I když na FF už mě znají, asi by je to nepřekvapilo…)

Abych se vrátila k těm dveřím. Kromě toho, že při příchodu vyučujícího musíme vstát (není to zásah do našich práv? někdo by to měl přezkoumat! jsme přece v tom Rusku…), patří k iniciálnímu koloritu přednášky i vysvětlování zdražování školného a poučení o tom, jak myslet prakticky při dalším studiu.

Ruští vysokoškoláci se dělí na dvě velké skupiny – platnyje (ti, co solí a solí a ještě k tomu musí stejně skládat přijímačky a za neúspěšný předmět je můžou z fakulty vyhodit jako studenty na VŠ v ČR) a bjudžetnyje (ti, co podle kvóty platit nemusí, protože dostali stipendium). Výše školného závisí na kvalitě fakulty. Naše je jedna z nejdražších (30tisíc rublů/semestr), ale ekonomická fakulta jí předčí (45tisíc rublů/semestr). A to je teda nářez, protože převedeno na srovnání podle běžných českých platů (ať mi nikdo neříká, že všichni naši spolužáci jsou děti oligarchů!) bychom si tolik peněz asi dovolili utrácet možná za výuku oxfordského typu s yaleským přístupem a minimálně brněnským FSS standardem. To však ponechme stranou, studentům URGU zasáhla do plánů (stát se magistrem v 21letech) finanční krize.

Několik tisíc platnych studentů je možné přiřadit také do gruppy „kreditniki“ – ti, kteří svá studia financují za pomoci vzdělávací půjčky u banky Sojuz. Z finančních důvodů tento peněžní ústav program na podporu vzdělávání zrušil a studentům hrozí, že na školu nebudou mít. Náměstek ministra školství Vladimir Mikluševskij v rozhovoru pro deník Izvestija nabízí mnoho řešení – na nějaký čas zafixovat současnou výši školného v rublech, dojednat zavedení podobných programů u jiných bank nebo vytvořit více státem podporovaných bjudžetných míst (kde na to stát vezme, neupřesňuje). Prezident Medvěděv se podle listu Komsomolskaja pravda na svém blogu kloní k poslednímu řešení (ani on však neříká, kde na to stát vezme) (Blog je možné komentovat! Tak do toho, juhů! Který čtenář-grafoman by nechtěl, aby si sám ruský prezident četl jeho komentáře?!)

Děkan naší fakulty pan Michajlenko v pondělí na přednášce doporučoval více realistické uvažování než spoléhat se na pomoc ruského státu. Důrazně nabádal studenty k tomu, aby pokračovali i do magisterského stupně, protože tam je bjudžetných míst většina. Nevím, nakolik jeho sugestivní přesvědčování zapůsobilo na kočky na podpatcích, ale já jsem měla pocit, že na tu magistraturu prostě musím! (opět Hujer). Až tak závažně se mě poprvé dotknul finansovyj krizis.

Podruhé jsme s Evčou finanční krizi pocítily dnes, kdy jsme v kompjuternom klasse málem (a to bylo štěstí - virus KK opět přítomen) vyjekly nadšením z kurzu 0,62 rublu za 1 Kč! Počasí je hned snesitelnější, když vím, že třeba budu mít na skromný kožich ze sezónního výprodeje, až v květnu sleze sníh.