O vodě ve všech skupenstvích (s mezihrou o vaření)

Včera jsem fakt neměla strach, že se propadneme jako při výletu na zamrzlou Jesenici. A plazit se v té půlmetrové vrstvě sněhu by asi taky nebylo úplně příjemný, takže jsem si nějaký obavy zakazovala. Když jsem pak viděla místní „rybaki“ (rybáře), jaxi do ledu takovýma 1,5m dlouhýma vrtákama vrtají díry, tak mi došlo, že Šartaš v zimě není Jesenice v zimě. Měla jsem funkční prádlo od Ježíška a super! Zpotila jsem se úplně normálně a v tramvaji cestou zpátky jsem pěkně vymrzla, až jsem se dokonce nabídla, že začnu vařit a Evča může zaběhnout do obchodu sama!

Nejlíp se vaří, když není z čeho (ne že bych tuto poučku neznala z koleje – ale vlastně i z domova – babi, to není narážka na tebe, to si k Tobě dovoluje akorát Ing. Maroušek). Pořád jsem si říkala, proč je na té pěkné rýži vždycky recept na „ris moločnyj“ (mléčná rýže)… až při té zasloužené cestovatelské večeři (lečo s černými olivami a rýže) mi došlo, že tenhle druh se používá výhradně na ono dětské jídlo…:) Ještěže jsme nekoupily to 5kilové balení! Nic, zachránila jsem to „zakuskou“ (která se tady jí na začátek… vlastně i na konec… vlastně hlavně k vodce)

Myslím, že už taky finišujeme v promýšlení všech variant řešení našeho závažného vodního problému. Voda z kohoutku se v Jekb pít nedá. Včerejší čaj to jasně potvrdil. Paní v Muzeu města Jekatěrinburg si téměř ťukaly na čelo, když jsem jim vyprávěla o tom, jak si v Čechách vodu nemusíme převařovat (no co? paní si o to samy řekly, když se ptaly, jak se nám líbí v Zauralí!). Naše paní sousedka Valentina mi vyprávěla, že tady na Urale je voda špatná obecně. O Uralcích je prý známo, že mají špatné zuby právě díky nízké kvalitě vody z vodovodu. Včera už naše hydrokonverzace došla až tak daleko, že mi Valentina ukazovala své extrachlorovanou vodou zničené hrnce a přiznala se, že ona a její rodina taky ještě před dvěma lety vodu z vodovodu pili. A to byla poslední kapka! Paní Valentina totiž už nemá skoro žádné zuby! Takže jsme si zakoupily ústní vodu (protože tou potrubní si zuby čistíme!) a ze supermarketu budeme dál pokorně nosit 5litrové plastové lahve, které pak vyhodíme musorprovodem někam do hlouby místního sklepa. Ekologickou zátěž si připouštět nebudeme a když už teda nemáme ty podpatky, tak aspoň začneme pohazovat obaly od potravin po ulicích. Snad už konečně zapadneme.