V centru uralského pravoslaví - Verchoturje a Merkušino

Právě jsem si uvědomila, že tuto exkurzi jsme s holkama absolvovaly v první jarní den – 21.3. – a že příchodu jara nic, ale vůbec nic nenasvědčovalo :) Pravoslavé centrum Uralu je od Jekatěrinburgu vzdáleno celých 300km, takže jsme se pravděpodobně nacházeli už kdesi na západosibiřské rovnině a podle toho to taky vypadalo! Mrzlo až praštělo a chvilkama jsem si říkala, že by nebylo špatné vůbec nevystupovat a klenoty ruského pravoslaví si prohlédnout přes okýnko busu. Nakonec jsme teda všude vystupovali, ale aspoň jednoho jsme byli ušetřeni – za pěkného počasí (rozuměj: tepleji než minus 20) se chodí část cesty pěšky, tak jako putovali kdysi poutníci. Nicméně i tak jsme byly okouzleny atmosférou těch míst! Verchoturje je nejstarší město celé Sverdlovské oblasti a kdysi se zde nacházelo 15 pravoslavných chrámů. Dnes jsou „díky“ komunistickému režimu tři, ne ještě kompletně zrekonstruované...Po cestě z Verchoturje do vsi Merkušino jsou k vidění kapličky na místech, kde se při své pouti zastavoval patron uralského pravoslaví Simeon Verchoturskij. Naprosto kouzelné je poslední zastavení, kde stojí doslova uprostřed ničeho dřevěný kostelík – vevnitř to krásně voní dřevem a je tam tak útulno, že jsem měla chuť pár dní na té sibiřské pláni zůstat (kdyby mi někdo zaručil, že pro mě jednou ten autobus přijede :)
Kromě chrámů byla fascinujicí i cesta busem. Zaprvé proto, že na naše česká měřítka to byl jaksi netradiční jednodenní výlet – jet pět hodin tam a pět zpátky. Snažila jsem se nemyslet na to, že za těch 10h bych z Brna byla už někde v Itálii...Zadruhé – za těch pět hodin cesty tam jsme nemíjeli snad ani jedno auto, všude jen nekonečné hluboké lesy, sníh a tajga. A nakonec, opět jsme měli štěstí na skvělou průvodkyni. Tato sice nelezla po stromech, za to byla neuvěřitelně výřečná. Svůj monolog začala v 7 ráno a skončila v 6 večer. Dozvěděli jsme se všechno nejen o Jekatěrinburgu, Sverdlovské oblasti, Uralu, pravoslaví, Bibli, ale i ruských carech, Stalinovi, literatuře, půdorysech chrámů, moskevském baroku, ikonách, zvonu, který Kateřina II. poslala do vyhnanství, o všech ostatních zvonech v Rusku... a mnoho a mnoho dalších lahůdek...Obdivovala jsem výdrž té dámy, obzvlášť když musela vidět, že po pár hodinách její řeči drtivá většina účastníků zájezdu spala...Budiž veleben ten, kdo to probdil celé! :)