Při čtení Evčiných (neredigovaných) příspěvků jsem se rozhodla, že musím věci uvést na pravou míru. Bohužel, historku "O šašliku a vodce" a "O alkočaji na kopci" popřít nemůžu. A vlastně ani nechci.
Ale aby to nevypadalo, že si jenom jezdíme po všech ruských čertech (rozuměj: Šartaších, Uktusech, přírodních parcích, falešných i opravdových hranicích, industriálních polisech – Ekb, industriálních městech ve stylu stalinského empíru – Revda, industriálních městečkách s hromadami mědiplné hlíny – Děgťjarsk a pravoslavných centrech Uralu – Verchoturje – snad příští sobotu!), musím všem čtenářům napsat, čím se tady v Jekb zabýváme.
Tak za prvé, chodíme do školy na přednášky o ruské politice ze všech možných domácích i mezinárodních úhlů a píšeme semestrální práci (někdo u medvěda, někdo u milouše, někdo o antiterorismu, někdo o migraci a někdo víc a někdo míň…:)) V knihovně zvedáme knihovnice ze židlí a otravně je nutíme tisknout a skenovat jakési Learning Agreementy – některé z nás i několikrát, že Evi?:)
Za druhé, jsme se staly stážistkami na Generálním konzulátě ČR a čekáme na Římana a podnikatelskou misi.
Za třetí, já učím dvakrát týdně češtinu, což Evča komentovala slovy: „Teri, ale nechceš se nejdřív naučit česky?“ – prý neumím skloňovat přivlastňovací přídavná jména! Pche, tátovo, mámino i bráchovo čeština je úplně stejná jako moje a taky jim všichni rozumí. Jo a na hodiny zásadně nechodím dýl, protože Káťa a Uljana se chtěj naučit česky dobře, aby mohly u nás studovat na vejšce! A taky docela ráda používám všude mimo Brno slovo „tramvaj“ a vůbec jsem jsem na českej jazyk expert!
Za čtvrté, hrajeme každou sobotu volejbal a basket s Rusy, Američany, Severními-Jižními Korejci/Thajci/Japonci? (ještě to nějak neumím rozeznat). A je to velká legrace. Volejbal ještě jde, to je mi jasné, že spoluhráči stojí na stejné straně hřiště a ne za sítí (i když moje strategické přihrávky to ne vždy dokazují). Ale interkontinentální-internacionální zápas v košíkové mate i bývalou basketbalovou hvězdu Lokomotivy Karlovy Vary. Bez dresů si obličeje asijských spoluhráčů prostě splete i Kubajz!:) A myslím, že ani Eviččiny češtinářské vlohy by nestačily na pátý pád (pro ty co jsou ze školy už dlouho: Oslovujeme, voláme) jména Ajš-ccc!
Za páté, taháme z obchodu pětilitrové lahve s vodou, aktivně sháníme ledničku, píšeme do žurnálu kolejním opravářům, že se nám zase „slomal tualjet“, přiděláváme si klíče (50% úspěšnost – jeden klíč pasuje, druhý ne) a kupujeme gumáky, které nikde nemají, zato bláta, louží a bahna je všude dost.
Za šesté, plánujeme (s pomocí googlovské aplikace Kurzy.cz): každou volnou chvíli, soboty, neděle, výlety, cestu do Moskvy Transsíbem a velkou expedici do Mongolska (spíš jenom do Irkutsku a na Bajkal, ale zato zase Transsíbem)
A konečně za sedmé, plány realizujeme, abychom Vám o nich mohli napsat na blog!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat