Dlouho jsem dumala o tom, co o expedici do Tatarstánu napíšu na náš blog. Nakonec jsem se rozhodla pro fotoreportáž, jelikož čtenáře nechci nudit sáhodlouhým popisováním našeho nekončícího jásání a údivu nad krásou Kazaně. Milionové hlavní město autonomní republiky Tatarstán nás doslova porazilo svoji asijsko-islámsko-pravoslavno-jarní atmosférou a čistotou, jakou jsme zatím v ruském městě neviděly. Ze svěží zelené trávy jsme byly tak nadšené, že jsme měly chuť válet sudy od hradeb kremlu až na břeh majestátní řeky Volhy, kde jsou pláže s jemným písečkem a při západu slunce si připadáte jako někde v přímořském letovisku.
Do Kazaně naše osmičlenná dámská výprava dorazila na „prazdnik“ prvního máje, takže po historickém centru Kazaně a kolem kremlu jsme neustále potkávaly skupiny turistů. Zato v noci, během našich nočních toulek a čekání na ranní vlak, jsme měly spíše pocit, jakoby bylo město evakuováno, jen nám o tom neřekli (jak vtipně poznamenala Sarah). Když nás však naše intuice (naše nová dovednost – orientujeme se po městech bez mapy) zavedla do samého centra, kde hlasitá hudba hrála nejen v klubech, ale i na ulici, užili jsme si i noční tepání tohoto města a kochaly se evropsko-asijskou architekturou chrámů a mešit s českým pivem v ruce.
Za zmínku ještě stojí dva letopočty . Roku 2000 byl kazaňský kreml zapsán na seznam světového dědictví UNESCO a v roce 2005 se konaly mohutné oslavy tisíciletého výročí založení města. No a roku 2009 jej navštívily RusalkyUralky a málem se z nich staly RusalkyTatarky, protože tohle město se jim dostalo pod kůži! Však posuďte sami...
Žádné komentáře:
Okomentovat