Privetik n.15: Co se děje v Jekatěrinburgu

Protože Evička odfrčela vstříc dobrodružství na Bajkal, na mě zbývá zpravodajství z Uralu. A není toho málo, co se v životě jedné z rusalek za poslední týden událo.

Nevím, jestli jsem se už zmínila o naší diskosprše. V Sašově sprše, do které by se můj kamarád prý sám bál (a to chodí po Chebu po večerech s igelitkou), se dá zapnout rádio. V paměti jsou uloženy tři frekvence – kromě dvou rozhlasových stanic typu Evropa 2 ještě také Echo Moskvy. Je málo otázek, ve kterých se se Sašou shodneme, ale proč ještě Echo Moskvy ruské úřady nezakázaly, to nejde do hlavy ani jednomu z nás. Spolu s internetovým deníkem Nězavisimaja Gazeta dříve tato média vytvářela poslední necenzurovaný ostrůvek v ruském moři propagandy. V současnosti se prý i nezávislé noviny staly závislými a v moři ruských SMI už plave jenom Echo.

Na této rozhlasové stanici mě nejvíc baví pořad Razvorot, kam volají posluchači a vyjadřují své názory na dané téma. Tento týden mě velmi zaujala debata o mučení v Ruské federaci. Klasický spor: mučit-nemučit teroristu, rozštípl mladý muž z Nižního Tagilu, který do rádia zavolal a řekl, že celá debata je na nic, protože on byl ve vězení a v ruských věznicích je prý mučení každodenní praxí – vězni se mučí navzájem a často. (Tagil je proslulý vagony, tanky a četnými věznicemi a taky historkou o tom, jak jel můj tatínek do Sovětského svazu zachraňovat nebohé studenty chebské střední zemědělské školy).

Hned po Razvorotu následovaly zprávy, ve kterých mi zopakovali onen známý fakt, že v Jekatěrinburgu bude odkryt vůbec první památník Beatles v Rusku! Se spolužačkami Oljou a Karinkou už jsme se na tuto velkou událost dlouho těšily. Předchozí odstavce jsem proto záměrně věnovala důležitosti rádia Echo Moskvy, aby bylo jasné, že to není jen tak nějaký památník Beatles, ale opravdu jediný ruský!

Pátek jsme proto s holkama nazvaly „Děň Bítlz“ a zašly se podívat na výstavu, na památník a do pozdních hodin jsme si povídaly u filmu „E Chárd Dejs Najt“ (A Hard Days Night – no co, Rusové si taky všechno přepisujou do azbuky). Paradoxem zůstává, že když si chceme s ruskými kamarády-Slovany zazpívat (a taková příležitost je často) většinou to skončí právě u těch Anglosasů Beatles (stejně mi nejde do hlavy, proč si tento název Rusové nepřeložili do svého jazyka… „Žuki“ zní přece dost drsně!).


Ne že bychom kluky z Liverpoolu nezpívali rádi (Help! I need somebody…), ale naše generace už se sovětské písně neučila (Jenom naše třída na gymnáziu pod vedením předsedy Votroubka byla v tomhle směru doslova úchylná, když jsme paní profesorku na hodinách Hudební výchovy donutili zpívat Internacionálu.), a z ruských národních písní známe akorát Kaťušu (To čarokrásné slovo „tuman“ svého času dokonce oslovilo i přijímací komisi DAMU, a stálo tak u zrodu nové hvězdy českého divadla. – Klárko, zlomte vaz!) Aby to nevypadalo, že chyba je jenom na naší straně, tak Rusové z české hudby znají akorát Dvoržaka. (Mé zoufalé nadhození jména Karel Gott a ještě zoufalejší pokus srovnání jeho popularity s Allou Pugačevou skončilo neslavně.)

Módní spojení ruštiny a angličtiny mě zastihlo i v sobotu na literárním festivalu „Čitaj, Jekatěrinburg!“ Pod sochou Puškina (prý v nočním úboru) a pod heslem „Gogol Forever!“ vystupovali mladí básníci, poeti, psavci se svými básněmi a ve vlastním provedení. Jestli se vám teď vybavila soutěž typu Puškinský památník, tak bude lepší, když si vzpomenete na poslední ročník Eurovize (který mimochodem kdosi v časopise Time označil za „kulturní Černobyl“).

Srdce rusistky zaplesalo, když se na plácku pod památníkem namísto vítězů recitační soutěže ze základní školy, objevili dva kluci v kapucích a mikrofony a svoje básně recitovali v rytmu hip hopu a názorně se do té neurčité prozodie trefovali rapperskými pohupy. Srdce všech si dobyl i mladý muž s mastnou ofinou, který vtipnými verši o svém korejském svetru, thajských nudlích, čínském přehrávači a ruské mentalitě asi nechtěně, ale přesně vystihl, proč se bude nadcházející summit Organizace šanghajské smlouvy konat právě v Jekatěrinburgu – ve městě, kde se střetává Západ (s Ruskem a) s Východem.


Mimochodem, tuhle znáte?

"Flew in from Miami Beach BOAC
Didn't get to bed last night
On the way the paper bag was on my knee
Man I had a dreadful flight
I'm back in the U.S.S.R.
You don't know how lucky you are boy
Back in the U.S.S.R.
Been away so long I hardly knew the place
Gee it's good to be back home
Leave it till tomorrow to unpack my case
Honey disconnect the phone
I'm back in the U.S.S.R.
You don't know how lucky you are boy
Back in the U.S.
Back in the U.S.
Back in the U.S.S.R."

Část textu písně "Back in the U.S.S.R." - John Lennon/Paul McCartney


(příště reportáž z výletu do čínské čtvrti:)))))