Jelikož místní teploty šplhající se k třicítkám (pozn. výjimečně plus, nikoli minus) nám s Gábou nestačily, rozhodly jsme se , že se zajedem podívat trochu jižněji – do Čeljabinsku. Stálo nás to jen hodinu chození po nádru od jednoho k okna k druhýmu (třetímu, čtvrtýmu, osmýmu..), jelikož dámy prodavčky „biljetů“ byly v tom vedru ještě unylejší než obvykle a pořád nás ne a ne poslat na tu správnou stranu k „avtovokzalu“. Nakonec jsme lístky splašily, ráno se vybavily dávkou jídla a otrlosti vůči ruským silnicím. „Doroga“ v Čeljabinsk předčila moje očekávání. Nějakých pár tisíc kilometrů jsme tu už s Terkou najezdily, ovšem tato trasa je pravděpodobně jedna z nejbrutálnějších v naší už tak dost brutální Sverdlovské oblasti. A co teprve měla říkat Gába neznalá ruských silničních poměrů. Díra a výmol na každém druhém metru, hlavou jsme div nebily o strop a žaludek jsme měly na cucky. Když jsem jeden odstavec v knížce četla 15minut, rozhodla jsem se raději pro hudbu a kochání se lesy a věhlasnými jezery čeljabinské oblasti.
Za nejvýraznější dojmy celého výletu bych označila tyto:
Zaprvé, cesta tam i zpět nás stála naprosto stejný obnos peněz, přičemž úroveň autobusů byla diametrálně odlišná! Tam jsme se vezli naprosto luxusním vozem s klimatizací, videem, tmavými skly a řidičem v saku, zatímco na cestu zpět nás čekal prehistorický bus, který jistě pamatoval roky „Velikoj otěčestvennoj vojny“, špinavý byl jako chlív a podivně chrčel, řidič-pohodář v dírovaným tílku kouřil jednu od druhé a celou cestu pouštěl na plný pecky nejlepší sovětské hity. Pointa – cesta zpět utekla daleko rychleji, řidič to dokonce občas vytáhl na 80km/hod a výmoly byly o poznání slabší. A my jsme pochopily, proč asi do Č. jezdí busy nového typu (na odpruženém sedadle je vyšší šance na přežití děr a zákopů v silnicích) a zpátky už je to fuk.
Zadruhé, Čeljabinsk, ač město taktéž silně průmyslové, má krásné historické centrum a promenádu kolem řeky, továrny z těchto míst „téměř“ není vidět, na ulicích je o poznání čistěji než v našem drahém Jeburgu a celkově působila všudypřítomná zeleň a styl pavlačových domů krásně uklidňujícím dojmem, nemluvě o zpátečních panoramatech složených ze západu slunce, krvavě červeného nebe nad jezery a tmavnoucími lesy...které bohužel přes špinavé okno nešlo vyfotit :)
Žádné komentáře:
Okomentovat