Privjetik n. 11: Chram na krovi
Když jsem doma oznámila, že se chystám do Jekatěrinburgu, nenásledoval maminčin srdceryvný pláč a tatínkovo zvolání: „kde mám řemen!“ Naopak, naši konstruktivně vzali mapu a zalovili v paměti. Došli ke stejnému závěru jako já: Je to na Urale a rozstříleli tam poslední Romanovce.
A rozstříleli je v domě Ipaťjevových, který byl zbořen až v 70. letech. Na jeho místě v roce 2003 postavili (prý mafiáni za mafiánské peníze) chrám, který nese pro strašpytly středoevropany přímo hororové jméno: Chrám na krvi.
(Strašpytlové Středoevropani ještě netuší, že rozstřílenou carskou rodinu naházeli bolševici do jámy za městem, která je teď svatá a říká se jí Ganina Jama. A carská rodina je teď celá taky svatá. Svůj vlezlý dotaz „proč?“ jsem napůl spolkla a můj průvodce, svjašennik Kiril, mi začal vysvětlovat, že jsou považováni za mučedníky a za vzor pravoslavné rodiny a… pak na mě mrknul a taky napůl spolknul, že „v tom bylo taky trochu politiky.“)
Když už jsem v závorkovém odstavci zmínila Kirila, musím dodat, že je to kamarád mé spolužačky Julji, který v Chramu na krovi slouží, a pozval Češku Terezočku na soukromou exkurzi, protože se kdysi dávno učil česky. Jestli vám teď vznikla v hlavě představa vousatého svatého muže, tak ji na chvíli odložte. Kiril je 23letý mlaďoch, který musí do 25ti počkat, až se bude moct stát popem a pošlou ho do Turecka (dříve Osmanské, ještě dříve Byzantské říše – kolébky pravoslaví). Na to Turecko se Kiril pěkně ksichtil, nejdřív jsem nechápala proč, ale když do kuchyňky vedle „krestílky“ (křestnice), která se nachází přímo ve spodním chrámu, přišel baťuška Alexandr (teď se představa vousatého muže hodí) a dal si s námi čaj a pirožki, nějak jsem tu averzi vůči všemu neruskému začala chápat.
Jakmila baťuška zjistil, že jsem meždunarodnice a ještě k tomu z Čechoslovakiji (Čechiju jsme po třetím pokusu vzdala) automaticky jsem zodpovídala za vztahy ČR, EU a USA s Ruskou federací. No šanci jsem neměla a s melancholickým povzdechnutím: „Rusko zase zůstalo samotné.“, by se baťuška s tou Čechoslovačkou rozloučil, kdyby mu Kiril ještě nepřipomenul, že ČR je nejméně věřící země na světě. S katolicismem na Moravě jsem neuspěla a baťuška se zvedl, nad Juljou a Kirilem ve vzduchu načrtl kříž (samozřejmě pravoslavný) a nade mnou mávl rukou.
Pak jsme se vydali na prohlídku všech koutů svatostánku a nakonec vylezli až na zvonici (takovou černou dírou po požárním žebříčku… no maminka by mě nepochválila). Tam za zvuků kolokolu (Kiril hrál na zvony tak, že jsem se bála, že nebozí věřící budou vybíhat ze svých světských prací snad i „bez šapki“!) jsem se rozhlížela po prosluněném JKB. Kdybych nevyčerpala svůj týdenní limit pláče na schodech chórového lycea, kde pěli Gentlemen Singers, plakala bych znovu (a to ne z představy, že se budu muset tou černou dírou vracet zpátky!)
Obtěžkaná svatými dárečky jsem slíbila, že v sobotu večer přijdu znovu na „vjerbnoje voskresenje“ (český překlad „kočičí neděle“ se všem velmi líbil). Nalákali mě na jakési zelené „oblečenije“ (Devil Wears Prada jsem viděla аsi 5krát). Až na „službě“ mi došlo, že je to jenom tríček církevně-slovanského jazyka, a že to sice znamená „ošacení“, ale jenom kněžské. Baťuška Alexandr v zeleném rozhodně přišel. Asi to byl pocit, že musím odčinit tu nevděčnou Evropu, jala jsem se spolu se spolužačkou a průvodkyní Juljou rozdávat posvěcené kočičky lidem, kteří se od baťušky nechali postříkat svěcenou vodou. Přitom svatý muž se s tím nepáral, několikrát mokrou štětkou přetáhl i svého ministranta a pár náruživých věřících.
Po službě se ještě přišel seznámit kněz Igor, který kdysi sloužil v Čechoslovakiji v roce 1989. Bylo mi to divné, proto jsem se ptala, kde sloužil. Oznámil mi, že v „armiji“ (armádě) a že byl „okupant“. Na tajné základně v Turnově, prý střežil rakety, ale pak je všechny odvezli do Sojuzu a teď slouží znova, ale pro jiného velitele.
V neděli 12. dubna jsme oslavili Den kosmonautiky, a proto připojuji odkaz na ruskou populární písničku, která mě oslovila už v únoru. Zpívá se tam „Gagarin, ja Vas ljubila, oj! Lalalalaj…“ A je to o Jurkovi, který jako první viděl, jak to tam nahoře opravdu je! (Lajka se nepočítá).
Žádné komentáře:
Okomentovat