Tuto „pojezdku“ jsme s přáteli podnikli bez Evičky, protože ta zrovna v lágru zápasila s medvědem. (Ale na její počest jsme se v cílové destinaci krmili čokoládovými „konfjetkami“ (bonbóny), které ze zřejmě bezedné kapsy tahala Ženěčka Bondarenko a „ugašála“ nás. Rusové vůbec milují všechny typy těchto čokoládiček – o Aljonce už jsem psala, ale existuje i Metěl, Orešok, Babočka,… Dají se koupit ve velkých pytlících a téměř žádný nákup se bez nich neobejde. Akorát náš Saša si v rámci opovrhování Ruskem kupuje kilová balení s fialovou krávou Milkou a nedostatek francouzských příměsí vynahrazuje zásobováním naší společné megalednice výhradně jogurty Danone.)
Když jsme plánovali výlet na půlku dubna, nikdy by mě nenapadlo, že ještě bude sníh. Je vidět, že jsem se pořád ještě z uralského počasí nepoučila. Byl sníh, ale taky sluníčko a azurové nebe. V sestavě Aljoša, dvakrát Žeňka (Korjakina a Bondarenko – Jevgenija je holt na Urale velmi populární jméno a když si zrovna nemůžete nějaké ženské jméno vybavit většinou neuděláte chybu, když použijete Káťu, Julju nebo právě Žeňu) a Terezočka jsme se vydali asi 80km na sever směrem na Nižní Tagil.
Něvjansk je městečko s 30tisíci obyvateli. V dávné historii (tento pojem na Urale vystihuje periodu 17. století) byl Něvjansk centrem mocného imperia Děmidových, průmyslnického rodu, který byl bohatší než sama impertatríca Jekatěrina, tiskl vlastní mince a ovládal celý Ural. Aktuálním jazykem by Děmidovi byli označeni za oligarchy a kdyby se vrhali do politiky, skončili by jako páni Chodorkovskij a Lebeď. Jenomže oni se do politiky nevrhali a hlavně byli od Petěrburgu daleko. A tak existuje mnoho legend o tom, jaké byly vztahy mezi carskou rodinou a rodinou Děmidových. Já jsem je naštěstí už všechny zapomněla.
Když jsem použila termín „městečko“, měla jsem na mysli „městečko uralského typu“. Nízké dřevěné domečky za vysokými rozviklanými ploty. Jediná vyasfaltovaná ulice samozřejmě nese jméno Lenina. Saša mi s posměchem ukazoval něco, co připomínalo rozbahněnou polní cestu, a nazýval to „opravdová ruská silnice“. Jeho vztah k Ruské federaci a současnému světovému uspořádání (Sarkozy je Bůh) už jsem snad vysvětlila. Chtěl mi toho asi ukázat ještě víc, ale zavřela jsem mu pusu „opravdovou ruskou konfetkou“. A jak mu jela:)
Průvodcovat na něvjanské nakloněné věži musí být snem každého „exkurzovoda“. Věž postavili – nikdo neví kdy. Věž je šikmá – nikdo neví proč. Věž musela mít nějakou funkci – nikdo neví jakou. Jediné, co je jisté, je fakt, že šikmou ji už postavili. Odchylka od vertikály tvoří skoro 2m. Nejlíp je to cítit v posledním patře věže, kde jdete po podlaze do kopce. Mě z tolika informací nejvíc zaujal výhled z oken – konečně jsem viděla ten slavný Ural. Jestli má ještě někdo z našich pravidelných čtenářů pocit, že se nám za okny rýsují masivní štíty hor typu Štrbské pleso, tak ho musím ujistit, že nerýsují. I Chebíček leží ve vyšší nadmořské výšce než Jekatěrinburg.
Po informačně náročné prohlídce nás Žeňka B. zatáhla na kolotoče. Rusové mají pocit, že od 1. března je jaro a zimní projevy počasí ignorují. Na lavičkách v parcích a na ulicích popíjejí pifka, k tomu zakusují zmrzlinu a nejradši ze všeho si nechávají přimrznou zadky k sedačkám různých pouťových atrakcí. Jako správná rusalka jsem tedy nemohla odmítnout a spolu s oběma Žeňkami jsem vlezla na něvjanskou horskou dráhu (Rusové sice nerozumí názvu „ruské kolo“, ale zato mají „amerikánskuju gorku“). No byla to jízda. Hlavně když nějakou náhodou chyběly bezpečnostní pásy. Zvýšenou hladinu adrenalinu jsme zajedli pirožkami a zapili černým slazeným čajem. Na zpáteční cestě jsme se Sašou vedli pojednání o českém vnímání událostí roku 1938 (o angažmá Francouzů v Mnichově nějak Saša nechtěl moc mluvit a když jsem vyslovila jméno Daladier, dělal, že mi nerozumí) a všichni nás útrpně poslouchali, protože objem Ženčiny čokoládkové kapsy se přece jen ukázal jako omezený. A nebylo nám čím zacpat pusu.
PS1: Saša mi kladl na srdce, abych sem napsala, že miluje ruský černý chleba.
PS2: Fotky z horské dráhy dodám, až je vydoluju u Žeňky K.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat