Nejlíp se opaluje na Sibiři

Už když jsme dnes opouštěli budovu hotelu „Istočnik“, tedy „Pramen“, tvrdila jsem, že se tento článek bude psát sám. Nebyl to totiž kdovíjaký pramen. Byla to oáza relaxace a ráchání se v horké a vysoce koncentrované vodě uprostřed sibiřské přírody. Kdybych měla popsat den, kdy jsem si tady v Rusku opravdu nejvíc odpočinula, byl by to dnešek. Asi proto, že po dlouhé době jsem cítila opravdu TEPLO, voda díky soli připomínala moře a plážička u jezera připomínala opravdovou pláž :) Hotel s vyhlášenými léčivými prameny se nachází na samém okraji města Tjumeň, které bylo založeno v 16. století za účelem expanze Ruska na Sibiř. Dnes jeho obyvatelstvo dosahuje více než 590 tisíc lidí. Místní atrakcí je „most zamilovaných“. Páry sem totiž přichází na důkaz své lásky připevnit zámek na železné zábradlí a klíč hodit do řeky Tury. Když jsem se tak v tom pochmurném počasí rozhlížela z mostu po dřevěných chajdách na blátě, kde žije podle mě asi tak pět set tisíc z celkového počtu obyvatel, a po rozoraných březích hnědé řeky, měla jsem nutkání sama do té řeky skočit...
Obraťme list! Jistě tušíte, že cesta byla daleká, jako vždy. Ovšem tentokrát jsme si s holkama jely jako carevny, jelikož bus byl poloprázdný! Průvodkyně sama po nástupu do busu utrousila něco v tom smyslu, že ne všichni jsou takoví extremálové, aby se táhli nočním přejezdem do Tjumeně, namočili se ve slané vodě a jeli 6 hodin zpět. A že je moc ráda, že my ostatní jsme se nezalekli. Jak bychom se mohli zaleknout my, jež jsme přežili extremální ruský tábor plus několik dalších podobných busovýletů? Každá jsme měly k dispozici dvě až pět sedadel, takže si nebylo na co stěžovat. Jediná moje školácká chyba bylo vystoupení z busu ve tři ráno během wc pauzy. Nevěděla jsem, že v Rusku to chodí tak, že kdo jednou vystoupí, zůstane „zavřenej“ venku. Řidič si odskočil kamsi na 45min na kafčo, zamknul bus, lidi vevnitř spali a nás pár nešťastných zůstalo venku. Ne že bych byla nějaká fajnovka, ale na sibiřské planině bylo tou dobou docela frišno a vyprávění jednoho mužčiny o tom, kterak ho takhle na zájezdě poslali pěšky, že je to "nědaleko", a on bloudil mezi vlkama a medvědama 30km, mně taky nedodalo. Šli jsme tedy hromadně do budovy motorestu, rozložili se na sedačky a začali svorně usínat. Je to takovej ten spánek, kdy se vzbudíte asi tak každých 30 sekund s hrůzou, že ostatní ujeli a nechali vás tam.
Samozřejmě všechno dobře dopadlo – žádné lidské ztráty se nekonaly a za pár hodin už jsme všichni byli naložení v kouřící vodě a lapali jsme skrz páru sluneční paprsky jako o život. Čtyřhodinové ráchání jsme prokládali saunou a pobýváním v baru. Předpokládám, že všichni, kdo to čtete, jste někde v teplých krajích (např. v ČR) a moje radost z opálení Vám bude připadat trapně dětinská...ALE copak to není super – opálit se v kraji, kde lišky dávají dobrou noc, vlci dobré ráno a vy se v plavkách kocháte přírodou, zatímco normální venkovní teplota vám nedovolí svlíknout ani zimní bundu? Pro nás, zmrzlé rusalky, to byl prostě zážitek :)