Privjetik n.18: Horko a Kamensk-Uralskij

Jsem ráda, že vás (kteří vydrželi) v tomto článku mohu seznámit s dalším typem dopravy v Rusku – s „električkou“. Nenechte se zmást známým názvem. Nejedná se o tramvaj (šalinu) našich slovenských bratrů. Jde o meziměstký vlak, který (když opomineme Pendolino) nejblíže připomíná vozítka našich milovaných Českých drah. Až je mi líto, že na trase Praha-Cheb nejezdí taková električka. Cestování je v ní velmi veselé. Na kupé můžete zapomenout. Když přijdete o 40 minut dřív, můžete si sednout na lavici (nepolstrovanou, zato v pastelových barvách) pro šest lidí a nechat se během cesty bavit mnohými atrakcemi.

Po vagóně neustále procházejí prodavači zmrzliny, limonád a tiskovin (Nejvíc mě zaujal pán, který nabízel časopis s obnaženou slečnou na přední straně. Přičemž pán byl vehementní a myslím, že by ruský erotický magazín s křížovkou prodal i chlapečkovi vedle mě, kdyby chlapeček rozbil prasátko). Vrcholným bodem programu však byla přehlídka mladých vlakových zpěváků, která snad až příliš nápadně připomínala v Rusku tak populární Jevrovíděnije (Eurovision). Už jsem si zvykla na to, že na ulicích, v podchodech a v tramvajích nám často k poslechu vyhrávají pouliční zpěváci, ale tihle byli opravdoví profíci. Mojí soukromou soutěž vyhrála děvuška s kytarou, mikrofónem a zesilovačem (na fotce, když si ji příblížíte). Píseň jsem sice slyšela velmi nezřetelně, ale stejně jsem jí chtěla s naivitou Středoevropanky nakonec zatleskat. Dostalo se mi trochu spoceného KK od ostatních pasažérů, tak jsem toho nechala.



Po příjezdu jsme si s holkama „nařezaly okrošku“ – super letní studenou polévku. „Nařezaly“ proto, že při přípravě ruských jídel velmi záleží na tom, jak krájíte. Uvařené brambory, vajíčka, maso, cibule, okurky – všechno musí být nakrájeno na velmi drobné (nejlépe stejné!) kousky, aby to mohlo být zalito kvasem nebo kefírem. Jestli vám to zní divně, tak mně ne a je to strašně dobré! (a teď mám z toho hlad)

Olja mi od minulého týdne slibovala opalovačku na jezeře. Trochu jsem tomu nevěřila (nedůvěra k uralskému klimatu mě pořád nepustila), ale opravdu jsme se na jezeře Singul opalovaly a já dokonce i svým způsobem koupala. Češi jsou proslulí tím, že se koupou všude za každých okolností. Připadala jsem si jako opravdová Češka třeba u Baltu v Německu a byla jsem na sebe hrdá. Včera přijela Evča a trumfla mě cachtáním v sedmistupňovém Bajkalu, do kterého nevlezl ani největší otužilec v západních Čechách – náš děda.



Večer jsme s holkama horko zaháněly „vinnym sčikem“ – pro čtenáře bez fantazie „vinným střikem“, který chudáci Rusové vůbec neznají! Podobně neznají burčák, sklípek a výluku, A Olja tak prošla přípravným kurzem na pobyt v ČR.

Kamensk-Uralskij je starší než EKB. Za Severní války tam dal Petr I. odlévat děla. Město má asi 300tisíc obyvatel a z toho dvě třetiny žijí v lese. Nepřeháním. Několikrát jsem se během popojíždění po centru Kamensku ptala, jestli jsme ještě ve městě, a několikrát se mi proto posmívali. Pořád se mi vybavovala jihoslovenská Šaľa a Galanta - akorát megalomanské náměstí s mozaikou Lenina a pravoslavnou kapličkou mi do představy nezapadalo.

Kamenskem protékají dvě řeky – Iseť (teče do EKB) a Kamenka – rozdělují město na rajony a vytvářejí malebná zákoutí (sice s paneláky – jsme pořád na průmyslovém Urale – ale přesto malebná). Za městem na úseku řeky zvaném Revun (Křikloun) jsem pochopila, proč Kaťuša v písničce „vychodila na bereg krutoj“ (na strmý břeh).

Před zpáteční cestou jsme ještě stihli prohlídku kanceláře direkce pracovnic přepážky na nádraží. Abych ani na malou chvíli neodvykla od ruských registračních požadavků, je třeba mě neustále udržovat ve střehu. Sice už se umím s ruskými úřady docela obstojně dohadovat a věta: „to přece není můj problém, že vy neznáte mou studentskou průkazku“ zněla dost dobře (byla jsem na ní hodně pyšná), jenomže se ukázalo, že to samozřejmě nakonec je můj problém. Pokorně jsem tedy jízdné v plné výši uhradila. S neutuchajícím optimismem jsem k němu přistupovala jako k lístku na další vlakový koncert – avšak děvuška s mikrofónem a zesilovačem se už neobjevila. Bylo moc horko.